Osud | 1.kapitola

15. září 2013 v 16:29 | Lucy |  Osud | Kapitoly
Všichi tady máme plno práce. Od té doby, co tu před sedmi lety záhadě zmizeli dva studenti, všecho se točí kolem případu Z15, aneb případu zrcadlo.
Je to tu jako obrovská skládačka, kde má každý dílek své místo. A někdo teď našel i to mé, ten někdo je můj strýček, ano, prý jsem pro tuto práci jako stvořená...
Dobře, ne že by to nebylo zajímavé, tajemnost tomu rozhodně nechybí, ale je tu jedna prostá věc, co od toho drží všechny ostatní stranou,...strach.

~~~

"To bude dobrý" řekla mi pak Grace, když se mnou seděla v nudné čekárně, je moc hodná, že kvůli mě tak plýtvá časem, posledí dobou se ale chová divně. Neustále si dává smrt jedoho z chlapců za vinu. Ale stalo se to před sedmi lety. To mi bylo devět a Grace třicet dva. Je to minulost.
"Neboj se" pevně mi stiskla ruku, vážně nevím, kdo se z nás dvou bojí víc. Ale je pravda, že mě trochu mrazilo, při pohledu na dveře, do kterých mám za několik minut vstoupit.
"Co když to nezvládu" řekla jsem najednou
"Nad tím ty přemýšlet nemusíš" tetička se na mě povzbudivě usmála, ale v jejím úsměvu bylo něco jako...bolest.
"Číslo 75, jste na řadě" ozval se tlumený hlas z mikrofonu
Měla jsem pocit, že mi tělem projel elektrický výboj a na chvíli mi přestalo tlouct srdce, číslo 75 jsem já: Naomi Andersnová.
Vstala jsem a vydala se ke dveřím, naposledy jsem se otočila na Grace. Usmála se. Já jsem se umát nedokázala.

~~~

Vstoupila jsem do moderní, stroze zařízené kanceláře. Vlastně všechno vybavení se tvořilo z velkého pracovního stolu, na kterém bylo poházeno plno papírů a složek, několika křesel, knihoven, co byly natlačené u zdí a přecpané hromadami tlustých knih a velké otočné židle u psacího stolu, ve kterém seděl postarší muž s (možná až moc) vážným výrazem ve vrásčité tváři.
"Naomi Andersnová, že ano?" řekl a významně mi pohlédl do očí "já jsem Lewis Roberts, pro vás ale pan Roberts"
"Dobře, pane Robertsi, můžu se zeptat co..."
"Jistě" přerušil mě "chtěla bys vědět, proč jsi teď tady"
Promnul si prsty
"To všecho díky tvému strýci" začal a já měla sto chutí poslat strýčka do horoucích pekel "ale to asi víš, teď bych ti rád, řekl něco o tvé práci"
Při těch slovech, se mi začali potit dlaně, bylo zbytečné předstírat klid - stejnak ve mě četl, jako v otevřené knize. Na chvíli se nepatrně pousmál, jakoby chtěl naznačit, ať se nebojím, ale pak se mu opět vrátila jeho vážná kamenná tvář, za kterou skrýval hromady tajemství a i kdyby jste se snažili sebevíc, nepoznali by jste nad čím momentálě přemýšlí.
"Máš za úkol se tam vydat" řekl věcně
"Co?" vyjekla jsem, zatímco si pohrával z tužkou na stole
"Musíš se dostat na druhou stranu zrcadla" vyprávěl mi pomalým tónem, jakobych byla nejhloupější člověk na světě "je tam identická kopie našeho světa"
Nic jsem nechápala, ale nahlas jsem to neřekla, dokonce i teď mě považoval za opravdu hloupou, nechtěla jsem jeho pochybnosti o mém IQ ještě zhoršit...
"To jako že mám projít tím zrcadlem?"
"Ano"
"Není to nebezpečné?" zeptala jsem se hlasem stejně roztřeseným jako mé ruce
"To nevím, nikdo to neví"
Málem jsem vykřikla. "To mě jako chcete poslat někam, kde jste v životě nebyl a ani nevíte jestli je to bezpečné?!"
Chtěla jsem mu říct tolik věcí, nadávat, křičet, protestovat, bojovat...ale já jsem jen nehnutě stála na místě a mlčela.
"Vím toho o tom světě opravdu málo, zatím mu říkáme Orophin, tady zjistíš víc" hodil na stůl přede mě tlustý zápisník v kožené vazbě.
"Ten patřil Chaliemu - jeden z těch dvou, co tu před sedmi lety zmizeli, věděl o tom zrcadle víc, než my všichni dohromady"
"Charlie..., je to ten, za jehož smrt je odpovědná Grace?
"Co se s ním stalo?" samotnou mě překvapilo proč mě to tolik zajímá, možná proto, že o něm všichni tolik mluví a já o něm nevím nic.
"Je plno teorií, říká se, že byl podsedlý zrcadly"
"Posedlý zrcadly? Větší prkotinu jsem neslyšela, teď už vím, že tenhle mi na to asi nikdy smysluplně neodpoví..."
"Dobře, můžeš jít" pokynul a upřel zrak ke dveřím
"Naschle Lewisi" ušklíbla jsem se, popadla zápisník a zmizela za dveřmi, ještě jsem si ale stihla všimnout jeho výrazu, který poletoval někde mezi naprostou zlostí a udivením.

~~~

Po cestě jsem listovala v zápisníku, byl plný zuřivě naškrábaných poznámek a rychlokreseb.
Plno nápisů, něco ve smyslu, smrt, nový svět, dvojníci...
Bylo toho hodně. A bylo těžké se v tom vyznat.
Zrak mi padl na jedinou větu: "Lze vlastně přežít setkání se se svou duší?" Slovo přežít bylo několikrát zakroužkované a podtržené.
Se svou duší? Ne, nechápala jsem vůbec, ale vůbec nic.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 my-wonderment my-wonderment | E-mail | Web | 15. září 2013 v 16:33 | Reagovat

Zajímavé! ;-)

2 Nemesis Nemesis | E-mail | Web | 15. září 2013 v 17:04 | Reagovat

ÚUUUUžasné. Jako obvykle úžasné!!!:D

3 Ami Ami | E-mail | Web | 15. září 2013 v 18:01 | Reagovat

Nádherné, moc se Ti to povedlo :)

4 Knihofil18 Knihofil18 | 15. září 2013 v 18:22 | Reagovat

Zaujímavé použitie zrkadiel. Tiež by som chcela ísť do paralelných svetov atď...
Som zvedavá na ďalšiu kapitolu. :)

5 Lucy Lucy | Web | 15. září 2013 v 18:35 | Reagovat

[1]: Já vím XD Je to zvláštní povídka, jinak díky :D

6 Lucy Lucy | Web | 15. září 2013 v 18:35 | Reagovat

[2]: Moc děkuju :)

7 Lucy Lucy | Web | 15. září 2013 v 18:36 | Reagovat

[3]: THANKS :D

8 Lucy Lucy | Web | 15. září 2013 v 18:36 | Reagovat

[4]: To jsem ráda, moc děkuju :)

9 Nemesis Nemesis | E-mail | Web | 15. září 2013 v 18:43 | Reagovat

[6]: nemáš zač:)

10 Lucy Lucy | Web | 15. září 2013 v 18:46 | Reagovat

[9]: řekla bych: ale mám, ale radši nééé...:DDDD

11 Leslie Leslie | E-mail | Web | 16. září 2013 v 8:48 | Reagovat

Waw... :D Jen tak dál. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Patří ti můj obdiv. :) Chtěla bych mít tvou fantazii. Měla bych pár stylistických výhrad, ale čert to vem, nejsou nějak do očí bijící. ;)

12 All€$a All€$a | Web | 16. září 2013 v 19:32 | Reagovat

Už se těším na další díl :)

13 Casion Casion | Web | 17. září 2013 v 16:24 | Reagovat

Veľmi zaujímavé, už sa teším na bližšie informácie o svete za zrkadlom :D

14 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 17. září 2013 v 17:18 | Reagovat

... - první reakce.
??? - druhá reakce.
!!! - třetí reakce.
He? - konečná reakce.
Takže. Nejdřív bych chtěla říct, že Naomi je dost podobné mé Noemi (xD) což ti ale vůbec nedávám za vinu, jelikož ty ani nevíš, že nějakou takovou povídku mám.
Pak bych ti moc ráda řekla, že píšeš velmi krásně a poutavě. Taky máš super nápady, které (jak zatím koukám) umíš zrealizovat tak, aby jsi to nezkazila. Doufám, že budeš dál pokračovat stejným stylem. Už se moc těším na další kapitolku. :o)

15 Lucy Lucy | Web | 18. září 2013 v 14:19 | Reagovat
16 Lucy Lucy | Web | 18. září 2013 v 14:19 | Reagovat

[11]: To jsem moc ráda, díky, těší mě, že se ti povídka tak líbí :)

17 Lucy Lucy | Web | 18. září 2013 v 14:20 | Reagovat

[13]: :D Díky

18 Lucy Lucy | Web | 18. září 2013 v 14:21 | Reagovat

[14]: Hmmm, tak jo, nevím co je to za povídku, ale rozhodně máš skvělý vkus na jména :D Jinak díky! Ani nevíš jak jsem ráda, že tu povídku čteš, :)

19 Neimã Neimã | Web | 15. října 2013 v 19:09 | Reagovat

Nádhera prostě..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama